Pan současný ne-prezident a jeho kolem postávající našeptávači na výročí zřejmě pozapomněli. Důležitější pro současnou dobu byla asi schůzka s tím slovenským zbojníkem, co si nabral a protože je stále chudý, nechává si to vše do foroty na doby nuzné.
O krabičkách
Budu se tedy věnovat aktuálním událostem v naší domácnosti. Moje žena miluje krabičkování všeho co se dá pozřít. Krabičkuje a mrazí zeleninu, guláše, polévky. Krabičkuje také pro nás svačinky do práce. Což mě občas přivádí do stavu krajního znepokojení, neboť taková krabička zaplněná obloženým chlebem či s láskou upečenou buchtou zabere v tašce moc místa. Marně se snažím naznačit, že zabalen do ubrousku či alobalu, splní svačinka svůj účel stejně dobře a nezabere tolik místa.
A protože má dobrá žena krabičky a krabičkování miluje vášní srovnatelnou snad jenom vášní ke mně, krabičky se pomalu dostávají do všech šuplat naší poměrně malé kuchyně. Je jich u nás tolik, že na nás doslova vyskakují. Především ty prázdné mají tendenci na sebe poukazovat vypadáváním z šuplíku a poskakováním po podlaze. Došlo to dokonce do takové fáze, že v nestřeženém okamžiku má dobrá žena si lehce zaklela (což normálně nedělá) a utrousila poznámku, že s tím musí něco udělat. Svitla mi tedy naděje, že na příští výlet se do mého tlumoku či chlebníku dostane nejenom krabička s chlebem, krabička s nakrájeným ovocem a krabička s čokoládou, ale i další pro daný výlet potřebné věci.
Podobně to vidím s krabičkováním současných veřejně činných lidí na různé fobysty, rasisty či populisty. Je těch krabiček už tolik, že každá takto zaškatulkovaná mluvící hlava má už dopředu odpovídající odezvu mezi svými příznivci i odpůrci. Ať už říkají či činí cokoliv. Možná, kdybychom je vyhodili z těch jejich krabiček a zapátrali také po jejich motivacích, našli bychom třeba zmrazené představy o světě z mládí, předvařený strach z posledního dění po celé Evropě či idealistickou naivitu obloženou pražskou šunčičkou, čínským zelíčkem a podpořenou ruskou vodkou.
A zase jsem zabředl ve své krabičce. Přemýšlím takto. Jestliže tatíček Masaryk nás vyrval ze soustátí Rakousko-Uherského, jež mělo několik staletí dlouhou tradici, abychom si vládli sami, jakou politiku by asi volil v současnosti. Posiloval by českou armádu? Psal by opět ne zrovna pochvalné statě o Rusku? Útočil by na současnou prohnilost „Vídně“ tedy Bruselu?
Nebo by korektně v předklonu zastával názory typu: Buď v tvrdém jádru unie, nebo pod nadvládou Ruska?
Nevím, ale představuji si, že by možná bouchl do stolu a řekl něco ve stylu: Máme svobodu, tož budeme bojovat, aby nám také zůstala!
Tady bych ještě s dovolením parafrázoval Karla Havlíčka Borovského: Byli jsme před unií, budeme i po ní... Zda budeme živořit pod něčím diktátem, nebo budeme rovnocenní partneři většího soustátí či dokonce budeme nezávislí na ostatních, ukáže až čas a statečnost našich politiků.
Tak tedy chlapci a děvčata, nastal čas vyměnit spodní prádlo a začít se chovat tak, jak nás učil tatíček Masaryk!